2014 - rok konců i krásných nových začátků a změn...
Není na takový článek trochu pozdě? Ne. Sice se ve většině případů píše kolem Silvestra a Nového roku, to ale většinou myslím na úplně jiné věci... :-) Přišlo mi ale škoda nepřipomenout si rok 2014, protože během něho jsem zažila hned několik nezapomenutelných okamžiků a událostí, které mě nějak ovlivnily (nebo mi dokonce změnily život). A půjdu hezky popořadě... :-)
Maturitní ples (24. ledna)
Byl to krásný večer! I když se pokazilo snad úplně všechno (organizace tomboly, načasování, video u předtančení), tak jsme si ho všichni naplno užili. :-) Ono je důležitý brát to jako svůj ples a taky si ho podle toho užít. Kdo to bere především jako show pro lidi a snaží se co nejvíc zapůsobit, rozhodí ho sebemenší zádrhel. Sice se třeba o našem plese nebude mluvit dalších X let, ale já si ho budu do konce života pamatovat jako perfektní večer (a to i když jsme měli opravdu debilní a děsný téma UFO..) :-D A stejně jsem si nejvíc užívala ty šaty!
Candy (duben)
Jak určitě drtivá většina z vás poznala, nejedná se o žádnou pračku značky Candy, nýbrž o bišoního klučíka Candíka, kterého jednoho dne přivezla domů mamka mého přítele. :-) Od prvního okamžiku to byl náš miláček! Hůře to ovšem nesl jeho "starší brácha", totiž o něco starší bišon Kimík, kterého měli už dávno před prťousem. Ze začátku mu dával pěkné výchovné lekce alá já jsem tady pán!, ale dnes už je z nich nerozlučná dvojka a kámoši na život a na smrt :-)
Výročí dvou let s láskou ❤ (24. duben)
2. fotka je naše úplně první společná, tedy z roku 2012 :-)
Mám jí strašně ráda, i když jsme na ní oba nějací úplně jiní :-D
Nesmím zapomenout na tu nejdůležitější část mě samotné, tedy mého přítele Honzíka, který se mnou v tomto roce oslavil 2. výročí. :-) Doufám, že 24. duben spolu budeme slavit co nejdéle, snad až do konce života, protože jsem s ním opravdu šťastná a bez něho si to už nějak nedokážu představit. (Teda párkrát jsem to zkusila a následovala hysterie a vodopád slz.) :-D
Zkouška dospělosti (20. květen ((ten datum snad nikdy nezapomenu!)))
1, "nástup" hrůzy... 2, slavnostní ukončení a já jak dělám
ksichty na tříďase :-D
Však to znáte - nervy, které nakonec ani nestály za to. Teď se mi to sice vykládá, když jsem na vejšce vyklepaná i ze sebemenšího průběžného testíku, ale tam to bylo jiné. Tam jim na nás záleželo a znali nás. :-) A všichni byli úžasní. A věřte nebo ne, nakonec jsem si nejvíc oblíbila matikářku, se kterou jsem 3 roky bojovala a až v maturitním ročníku jsem ji začala mít ráda. (Co mi taky zbývalo, když jsem z té matiky chtěla odmaturovat :-D). A povedlo se! 1,1,1,3. (Joo, poslední je matika.)
Série přijímaček, testů, stresu a nervů (červen)
Z této etapy snad žádnou fotku nemám (maximálně nějakou selfie :-D). Sice jsem měla strach, abych se dostala na VŠ a pokud možno tam, kam jsem chtěla nejvíc, ale na druhou stranu to bylo lepší než maturita, kterou jsem měla jako hlavní cíl. Asi to bude znít divně, bála jsem se víc neúspěchu u maturity, než toho, že se nedostanu nikam dál. Protože kdo neudělá maturitu, navždycky bude v očích spolužáků (byť jen bývalých) ten, kdo šel v září. Takhle jsem to viděla a toho jsem se fakt bála. :-D Zato kdybych se nedostala na VŠ, už se to tak nepočítá a nijak mě to neocejchuje. Protože je to běžnější. Ale nakonec vyšlo obojí. :-) Dostala jsem se, kam jsem chtěla a šťastnější jsem už ani být nemohla! Splněný sen a ooooobrovský kámen ze srdce. A čekaly PRÁZDNINY!
Tábor aneb zpátky do dětství - jen v kůži "dospěláka" (červenec)
//Já jsem tu jediná holka s ofinkou a delšími vlasy, kdyby mě někdo nemohl poznat :D
Na poslední fotce bych se mezi nimi málem ztratila.
Pořád jsem (duší) malá cácora, takže to s nimi bylo fajn. :-)
Fotek s mým (velice početným milým holčičím) oddílem moc nemám, zato šílených fotek s "dospěláky" dost. Dospěláci jsou v uvozovkách, protože.... no, pokud jste si dobře prohlédli 2., 3. a 4. fotku, chápete proč. :-D Vlastně jsem původně ani jet nechtěla, byla jsem přemluvena. Nakonec jsme jeli oba s přítelem a byla jsem ráda, že jsem nezůstala sedět doma na zadku. Kromě toho, že jsem tam krásně zhubla (tentokrát se prostě musím pochválit), jsem si užila hrozně moc legrace a také to byla milá zkušenost. :-) Byla jsem poprvé vedoucí, poprvé jsem měla za někoho takovou zodpovědnost. Naštěstí ale holky v naší partě byly úplně suprově, takže jsem byla taková vedoucí-kámoška. Ještě teď mi některé z nich občas napíšou na facebooku a ptají se, jestli letos zase pojedu. Bohužel to ale letos asi nevýjde, máme s Honzíkem jiné plány.. I když bych to nejraději nějak zařídila a jela.
Ptáče opustilo hnízdo - stěhování na kolej (říjen)
Další veliká etapa začala. Bydleníčko s přítelem, na které jsme čekali TAK DLOUHO! Byly to dlouhé 2 roky těšení, ale nakonec jsme se dočkali. A přálo nám štěstí, že ze dvou dvoulůžkových pokojů na celé koleji jsme si jeden stihli zabrat právě my. Jinak jsou všude 4-lůžka a to si teď už ani nedovedu představit, po tom, co máme koupelnu, kuchyň i chodbu jen sami pro sebe. :-) Dost jsme se tu zabydleli a díky tomu, že jsme tu spolu (a k nám naše 'miminko', o kterém bude ještě řeč později), to bereme jako takový domov.
MAXÍK ❤ (28. říjen)
To nejdůležitější, co se nám "stalo" ❤ Strašně dlouho jsme chtěli pejska a vždycky jsme oba měli jasno, že chceme, aby to byl bišonek. :-) Děkuji jeho bývalé rodině, i když je to kruté, že Maxíkovi museli po pár týdnech hledat nový domov a děkuji své bláznivosti, že jsem si ho našla. ❤ Byla to láska na první pohled. Jen co jsme ho s Honzíkem spatřili, prostě jsme VĚDĚLI, že jeho chceme a potřebujeme. Jméno už měl a i když jsme měli vymyšlené jiné, zamilovali jsme si toto (i přesto, že Maxík je každý 3., ten náš je prostě jedinečný:-)) Byla to obrovská změna a krok dopředu. Díky němu jsme teď už taková rodina, oba to tak cítíme. :-) Hodně se toho s ním změnilo a hlavně - přinesl nám sem tolik lásky (jako by jí už nebylo dost :-P). Pejsek vám prostě změní život, ať chcete nebo ne. :-) Zvlášť takový vděčný, mazlivý a chytrý pejsek, jako náš Maxík :-)
Vánoce a konec roku
Tak to byl můj rok v několika fotkách a pár větách.. :-) Lepší si ho nedokážu představit. Chci si tedy 2014 zapamatovat jako úspěšný a šťastný rok mého života.
❤
.. přát Vám šťastný rok 2015 18. ledna by bylo divné a vlastně už jsem to po Silvestru udělala :-)
Tak Vám jen popřeji hezkou neděli a těm, kteří se momentálně utápějí v období zkoušek, jako já, přeji mnoho klidných, prospaných nocí a ať jsou všechny zkoušky úspěšné!
.jpg)
.jpg)
