25.12.14

And it's done.

Předvánoční shon je ten tam a nyní nastává období pohádek, válení se a v neposlední řadě období návštěv. A i když si říkáte - dneska už je to naposled a zítra už začnu něco dělat, dobře víte, že jsou to kecy. Tohle lenochodské období potrvá až do Silvestra... kdy si řeknete, že 1.1. už s tím vážně něco uděláte (protože přeci věřite, že jak na Nový rok, tak po celý rok)... jenže to budete mít takovou kocovinu, že z toho opět nic nebude.

Ale já to ani letos nevzdám a stejně si dnes celý den říkám naposled, naposled!! Zítra už zdravě ... uvidíme, jak to dopadne. Je mi jasné, že dokud jsem doma, uplně clean eating to asi nebude :-D To až zase odjedu.. Jo a mám další motivaci :-) až zase něco zhubnu, koupím si za penízky od Jéžíška něco krásnýho na sebe ^^

Dnešek byl celkem hezký, viděla jsem se zase s celou rodinou, byla jsem šťastná, když jsem viděla, že i babičkám a dědečkům udělaly mé dárky radost :) ochutnala jsem dědovi domácí slivovici (a málem se z ní opila po pár ločcích) a zasmála jsem se u starého domácího videa. A teď už jen čekám, až dorazí Honzík a uděláme si hezký večer :-)







Krásný zbytek svátků! :-)


13.12.14

I love Christmas time but... I always eat so much sweets!

Ahoj, hohohoo. 
Jak u vás probíhají přípravy na Vánoce? Máte už všechny dárky, nebo jako já stále ještě tápete a nevíte, čím obdarujete tak polovinu své rodiny? Prosíím, ať v tom nejsem sama!

santa's coming

7.12.14

What's new in my and bichons life :-)

Začnu tou nejvíc neotřepanou větou, Jakého jste měli Mikuláše? :-) Taky jste dostali milion sladkých neřádů a lákadel, jako já? - Už aby byla neděle večer a já si to všechno dovezla do Prahy, kde to honem všechno naservíruji Honzíkovi. (A jez!) Jinak to nevidim.

Ale protože jsme včera dorazili až pozdě večer, opravdového mikuláše jsem zahlédla jen z auta. A potom  v noci při venčení bobánka jsem v dálce slyšela asi řetěz nějakého opilého čerta, tak jsem instinktivně změnila směr.

Dnešek jsem měla nabitý. Ráno jsem byla na návštěvě u příbuzných, protože ještě neviděli toho našeho prďolu, tak jsem jim ho šla ukázat - no a byli z něho uplně vedle :-D A odpoledne jsme jeli zase k jiným příbuzným na rodinnou oslavu. Tam ten náš brouček také sklidil úspěch a nejednu rozněžněnou a rozteklou šišlající tvář. :-) (A Radanka sklidila nejednu skleničku šampaňkého a do večera ji bolela hlava.)

Konečně jsem také navštívila naší posilovnu na koleji. (Ano, konečně jsem překonala stud a strach, že tam někdo bude - nedej bože kluci!! a že se mi někdo bude smát a tak, ani nevím, proč.) Nejsem nějaká frfňa, ale upřímně... nečekala jsem příliš, ale i tak jsem docela koukala. :-D 2 místnosti, kde jsou dokola naskládaně činky a stroje. A nějaké to zrcado a rádio. (Nebojte, fakt jsem tam nečekala recepci ani pult s proteinovými nápoji.) Když jsem přišla brzo ráno s tajným přáním, že tam budu sama (nevyšlo), namířila jsem si to rovnou k pásu. Klik, cvak, běžíme. Prvních pár kroků jsem lehce vrávorala, protože ten pás byl tak rozviklaný, že jsem měla pocit pocit, že se to za chvíli rozsype. (Taky jsme z něho asi po 10ti minuách málem žuchla, naštestí jsem to ale na poslední chvíli vybrala. Ale slečnu, co se za mnou protahovala, jsem, myslím, docela vyděsila. :D) Ale to ještě neznamená, že to byla má poslední návštěva, Naopak, plánuju se do toho zakousnout a chodit si na ten děsivej stroj pravidelně protrénovat nervy. A stejně z něj jednou spadnu. To prostě vim.

Musím, prostě musím se s vámi podělit :-D Ode dne, co jsme byli v kině na Mockingjay, nemůžu přestat poslouchat všechny soundtracky z filmu a neustále myslet na to, jak to asi všechno dopadne... :-D A neustále doma naznačuju, že ty knížky by mi pod stromečkem udělaly fakt radost! :-D A včera jsem na youtube narazila na toto video - no a nemám slov.. Kdo filmy viděl, určitě ta svá také ztratí, pokud se podívá.. :-) 



A dále tu mám ta slíbená selfíčka a psí fotky. :-D... 

1.12.14

Vánoce, škola, čmárání a trocha chvály :-)

Tak se mi zdá, že Vánoce už opět zaplavily obchodní centra i ulice. Jen ke mně stále ještě nějak nedoputovaly. Každým rokem bývám vánočně naladěná už někdy na začátku listopadu, pouštím si vánoční písničky, kupuji dárečky.. Ale letos nic. A nejsem ani ve stresu, že ještě nemám koupený jediný dárek (ostuda!).
Myslím, že až odevzdám poslední test a zmuchlám poslední (letošní) papír s učivem a hodím ho do koše, pak teprv pro mě začnou Vánoce. :)
Né že bych si stěžovala, jsem ráda, že si spoustu testů můžu odpykat ještě před Vánoci a (SNAD) nebudu vše hodit v lednu/únoru.. na druhou stranu bych už ale uvítala klid (a nákupy a pohádky...).

Má podoba relaxu a odreagování.. :)


Teď, koncem listopadu, jsem měla chvíli volno, to jen abych si pořád jen nestěžovala.. :) V sobotu nás tu byl navštívit můj mladší brácha, tak jsme s Honzíkem měli program na celý den. I když jsme toho ale plánovali víc, stihli jsme jen Staromák (stromečeeek!) a Ikeu. Možná, kdybychom v prostřed dne neusnuli na koleji (a bráchovi to teda moc nevadilo, byl spokojenej na přítelovo notebooku a něco si tam střílel :D), stihli bychom toho mnohem víc. 

Nedávno jsme se venku zapovídali s jednou kamarádkou, která nám líčila, jak byla v kině na novém Hunger Games a jak to bylo skvělý. Nijak mě to nezajímalo, říkala jsem si,  že je to určitě zas jen nějaká sci-fi blbovina. Přítel ale večer stáhnul a pustil 1. díl a mně spadla čelist. Jo, byla to "sci-fi blbovina", ale sakra dobrá. Ještě tu noc jsme dokoukali i 2. díl a tak nějak se pak stalo, že jsem druhý den rezervovala lístky do kina na díl 3. :-) Sice to nebyla premiéra a kino (Premiere Cinema) ve švech taky zrovna nepraskalo, ale bylo to úžasný.. Šla bych na Mockingjay klidně znovu a pak zas a pak ještě jednou. Ale skončilo to tak - ..... !!!! Prostě díl rozdělený na 2 části nikdy nemůže skončit uspokojivě. Takže já teď budu čekat ROK, než s klidem usnu, bomba. :-D K mému překvapení jsem nedávno objevila Ameriku zjistila, že filmy jsou podle knížek, tak si je chci co nejdřív sehnat a přečíst. Ale tu poslední asi jen do půlky - nechci znát konec dopředu jako u Harryho Pottera :-) Tak snad to dodržím a nebudu moc nakukovat. 



Tuto písničku si s Honzíkem od včerejška broukáme pořád dokola, je jedním slovem úžasná. (Ne, jedním to nejde, je tak emotivní, něžná, smutná, kouzelná.... ách :D). Jennifer Lawrence byla skvělá (a strašně krásná). :-) Ale dojem udělal i Josh Hutcherson, přestože jsem ho dříve moc nemusela. Přítel ho ale ve filmu uplně nesnášel. :-D

No, doufejme, že nedopadnu takto :-D...
.

Tak se mějte krásně, já si jdu poslechnout zbytek přednášky z managementu ..  #pilnystudent
;-)

20.11.14

Photos (of my baby) and a few words..

Ahoj... 


Dnes to bude jen takový rychločlánek. Nebudou výmluvy, jak teď nemám čas, ani nářky a pláč, jak se musím učit na test z matematiky béé. Spíš jen ahoj, žiju. :-) To dneska musí stačit. Ale slibuji, že až mě políbí múza, napíšu něco s hlavou i patou. (A měla by si s tou líbačkou pospíšit!)

8.11.14

Busy, stressed but still sooo happy!

Zdravím :-)
Hlásím se zas po delší době a jsem ráda, že vůbec. Mám teď dny nabitější víc než kdy předtím. Poslední dobou pořád někde lítám, něco zařizuju, s někým se dohaduju, učím se, k tomu si vždycky odskočím do školy na nějaký ten test... Kdybych neměla tu svou úžasnou rodinku, asi bych se z toho už dávno zbláznila. Rodinkou myslím pejska a přítele, s nimi je mi nejlépe. ❤

Jelikož je pejsek teprve čerstvý přírůstek, stále od někoho slýcháme, jací jsme blázni, že jsme si ho pořídili, že je to úvazek na X let a podobné řeči a domluvy. A? Přeci vím, že když jsme si přivedli domů štěňátko, že to není na 1 semestr, ale že s ním budeme žít hoodně dlouhou (doufám že co nejdelší!!) dobu. Že se o něho musíme starat ( - kdyby tak ten, co to říká, viděl, jak MOC dobře je o něho postaráno a kolik u nás dostává lásky). :-) Je to prostě miláček, na kterého nedáme dopustit. A chytrolíni s ještě chytřejšími řečmi ať se jdou bodnout, moc dobře víme, do čeho jsme šli a nikdy bychom toho nelitovali. A že jsme mladí? - Jsem si jistá, že se mu věnujeme víc a máme na něho mnohem víc času, než by měla většina těch starých. 

Momentálně jsem v Praze jen s tím naším malým milým chlupáčkem, druhá láska přijede až zítra, takže tu válčíme spolu sami. :-) (Teď teda zrovna nee, malej válečník si natáhl šunky na naší posteli a nevypadá, že by se měl v brzské době vzbudit. :-) )

Jinak co se týče 'my fit mind' - v tuto chvíli moc fit nejsem, co vám budu lhát.. Nějak jsem na ten zdravý životní styl začala prdět. Ale už přišel i ten zlomový okamžik, kdy jsem si řekla tak to by stačilo a snažím se o znovuzavedení zdravého stravování. Pohyb také budee, už pokukuju po místní posilovně (světe div se!), máme nějakou na koleji - viděla jsem dovnitř zatím jen oknem :-D asi nebude nijak světová, to je jasný, ale měl by tu být běhací pás a nějaký cyklo trenažer, což mi bude bohatě stačit. Takže vlastně ani nebudu říkat, že chodím do posilovny ale na nějaké to kardio, které právě teď mé tělo potřebuje jako sůl. I přítel by se přidal, z toho mám ooobrovskoooou radost! :-) A taky bych moc ráda začala chodit se psím miláčkem na cvičák, máme jeden kousek od koleje, tak tam co nejdřív zajdu a poptám se :-) Dřív jsem dělala agility s naším rodinným pejskem, ale pak nějak (asi sám od sebe?!!!) ztloustnul a s běháním/skákáním byl konec, aby si neoddělal klouby :-( Ale našeho Maxíka si hezky pohlídáme a nedovolíme nikomu, aby ho vykrmoval, tak. :-) Doufám, že nám to s tím cvičákem vyjde, jsem na to hrozně natěšená :-)) (pro rejpaly, že to není žádná bordera ale bišon, viděla jsem na vlastní oči šikovnou bišonku vyhrát závody, takžee kuš :D).


Dnešní svačinka po cestování. 

A ještě taková aby-se-neřeklo večeře. 

Překrásná růže od Honzíka :)

"A tohle všechno uneseme, paničko?" - aneb balení s malým pomocníkem ❤
(Jeho pelíšek mi zabral polovinu kufru :-D). 

I když je tu pár věcí, na které bych ráda zapomněla a které mi poslední dobou přidělaly několik vrásek na čele, můžu říct, že jsem hrozně moc šťastná. Ve svém příteli mám úžasnou oporu.. :-) on je neodmyslitelná a nejdůležitější součást mého života. Když nejsem s ním, jako třeba dnes nebo včera, nejsem ve své kůži, jsem smutná a chybí mi. Díky němu miluju svůj život. A teď, když bydlíme po 2,5 letech spolu, je to konečně dokonalé. Každý problém, se kterým se mu svěřím, je najednou o tolik menší. Nic není těžké, když jsme na to dva. ❤ Můžu s ním být sama sebou a on mě takovou bere. A prdlajs že mě to přejde :-P

A jak se daří vám? :-)

Mějte se krásně!
Vaše Raduška


PS.: A už umíme sedni! ❤


30.10.14

New family member

Ahoj, vy, kteří jste sem zabloudili náhodou a čtete tento článek a vy, kteří (doufám, že vás pár je) sem jednou za čas zavítáte. :-)

Ač jsem měla slibů plnou pusu, už je to nějaký ten den, co jsem o sobě nedala vědět. Za těch pár dní se toho ale přihodilo tolik nového. A vlastně (skoro) celý můj život se otočil o 360 stupňů. A tenhle nový úhel jsem si zamilovala.

A co (KDO) za to může? Někdo tak maličký, že by ho někdo nešikovný mohl klidně i zašlápnout. Joo, máme štěně! <3 Dokonalého, maličkého, roztomilého, chlupatého, všetečného a šikovného raubíře - Maxíka. :) Malé bišoní miminko. Teda ono to miminko není už dávno, jsou mu 3 měsíce, ale pro mě je to někdo, o koho pečuju, dávám mu lásku, jídlo a hraju si s ním, tedy miminko. :)

To jen abyste věděli, uslyšíte o něm teď určitě dost často. (Třeba až se naučí sedni, budete se se mnou všichni povinně radovat! :D) Pořád mu něco povídám a vysvětluju (třeba proč ten fén tak řve nebo co to je ta věc, která vozí lidi nahoru a dolu), takže kdo mě vidí, si určitě říká, že jsem dobrej magor. Ale mně to vůbec nevadí. Taky ho pořád hrozně moc chválim, když udělá něco správně. :)




Jsem s ním šťastná jako blecha, tak doufám, že on je taky a že mu u nás bude krásně  <3

Mějte se úžasně jako já,
Vaše R.

21.10.14

What I eat and do .. (and super-hard today's training)

Jak by řekl přítel, už nebreč. :D jenže já si musím postěžovat (pochlubit se), jak jsem dneska vypustila duši na tréninku, kam jsem se připletla úplnou náhodou.

S tím, že jsem předminulý týden zaspala tělocvik, se chlubit moc nebudu. Poslední dobou mám na t zaspávání nějakou smůlu. No, chtěla jsem si to hodinu nějak nahradit, jenže k naší trenérce jsem se nedostala, snad každá její hodina se mi kryje se školou. Nebo bych si musela dát cvíčo hned po tom, které mám normálně v pátek ráno - a to bych umřela. Tak jsem se (s vyhlídkou menšího zla) zapsala na hodinu funkčního kruhového tréninku k jiné trenérce.

Prej menší zlo, pch.. říkala jsem si, když jsem šíleně zadýchaná dokončila 1. kolečko, které se skládalo z těch nejzákeřnějších cviků, které znám. :D doslova ze mě lilo a to jsem měla jen 2 minuty na odfrknutí, pití a jelo se znovu.. a pak zase. Měly jsme asi 17 cviků po 40 sekundách, mezitím bylo tak 15 sekund na přesunutí se na jiné "stanoviště" a vydechnutí (i když ne, ani to ne). Ta trenérka byla doslova šílená :D Ale .. tak správně! Připadala jsem si, jako když mezi námi pobíhá Jillian a sekýruje, ať děláme ty kliky hloubš, ať přidáme na tempu, ať ty ruce dáváme pořádně před sebe, ať zabereme a nepolevujeme atd atd.. řeknu vám, byla to hodinová šikana. :D samozřejmě to myslím ze srandy, takhle by měl vypadat každý trénink. A tuhle slečnu, která by mě opravdu nenechala ani vydechnout, bych nad sebou potřebovala při každém tréninku. Protože já jsem se nezastavila a ani jedinkrát jsem si nedovolila něco ošidit. Protože ona byla všude. Viděla všechno! Jeden cvik jste udělali špatně a ona to prostě viděla, i když byla třeba na druhé straně místnosti a stála u někoho jiného (bylo to skoro až děsivý!). Celkově mi tenhle trénink připadal jako hiit, až na to, že trval hodinu.
A to jsem se nezmínila, že předtím jsme se ještě rozehřívaly a to bylo taky pěkně svižný. A nakonec protažení, díky bohu za něj. 

Myslím, že tohle musel být v životě můj první opravdu drsný ténink. Obdivuji ty slečny, které toto absolvují pravidelně každý týden. Má to sice opravdu něco do sebe a věřím, že po čase si na tu náročnost člověk musí zvyknout, ale já jsem ráda, že moje trenérka zas až takový blázen není. (A to jsem si dřív myslela, že je.) Btw jsem zvědavá, jak zítra vstanu z postele, když jsem brečela už minulý týden.

Ale abych tu jen nebrečela... :) mám tu pár jídelních fotek :)

Včerejší večeře (teda její 1. část, nestačila, ještě jsem si pak šla pro ovofit ^^) : půlka uzeného tofu (miluju ho!!), paprika, salát a hummus se sezamovou pastou a rajčatovým pyré (další dokonalost)

Dnešní snídaně: jogurt (200g), banán (80g) a ořechové müsli (10g)

Dnešní rychlý oběd: celozrnná houska, vepřová šunka, hummus, salát, kaki

Aaa taky jedno po dnešku velice zasloužené vanilkové latte (bez cukru, ten je tam jen na parádu!) :D ten můj milovanej ví, jak mi udělat radost <3

Doufám, že si po přečtení neklepete na čelo. Takhle to hold vypadá, když lenoch cvičí, no. :D
Mějte se krásně! Já se zas brzo ozvu (zítra trávím celý den ve škole a přednášky jsou taak dlouhý...).

Vaše R.

20.10.14

Lenoch posiluje poprvé

Čtete správně - a ano, ten lenoch jsem já. Já, která jsem do posilovny v životě ani nepáchla, jsem si školní tělocvik zvolila právě v této formě. (I když vlastně celkem nedobrovolně, protože to byl jediný předmět, který nebyl narvaný nad kapacitu.) O tom už jsem se ale zmiňovala, teď bych se pro změnu ráda podělila a své první dojmy.

Jsem si moc dobře vědoma toho, že většina z vás tráví v posilovně hromadu času. A že se tam všichni vyznáte. A že vám bude připadat nepochopitelné, že jediné stroje, které umím pojmenovat, jsou rotoped a.... vlastně znám jen ten rotoped. :)

Ve svém volném čase posilovnu stále neplánuji, nemůžu ale říct, že by mě ta školní, kam jezdím jednou týdně, nebavila. Člověk se tam opravdu vybije a příjemně unaví (zničí!). Nečekám od toho žádné zázraky a hromadu svalů (kdyby ano, jezdím tam častěji než jednou týdně, ale já vlastně ani žádnou hromadu svalů nechci). Ale už jen ten pocit, že něco dělám, je krásný. Něco, co cítím i druhý, třetí a sakra i čtvrtýý den potom.

Asi je to tím, že jsem dlouho nic nedělala a nikdy jsem vlastně ani pořádně neposilovala. Jenom doma s vlastní váhou podle videí z youtube a tak :-D a nebo na aerobiku, kam jsem nějaký čas chodila, ale se cvičením na strojích se to nedá srovnávat. Je to pro mě něco úplně nového. A vlastně jsem začala i chápat, co na tom všechny tak baví. I když mě to vždycky neuvěřitelně zničí a cítím potom snad každý sval v těle, ten pocit je skvělej.

Naše tréninky začínají rozehřátím, většinou volím cyklo-trenažér (říká se tomu tak, ne? :D) tak na 10-15 minut. Tu skutečnost, že se zapotím už u toho, rozebírat nebudeme. :D Potom nějaké to protažení, každý podle potřeby a pak už se jde na hlavní část - kruhový trénink. Pokaždé je jiný a nikdy není zaměřen jen na jednu partii. Na každém stroji/pomůcce si odcvičíme vždy 15 cviků a pak hned střídáme. Jedeme celkem 3 kolečka, z toho se vystřídáme tak 10x. A po každém kole je krátká pauza na pití. :)

Snažím se makat poctivě (i když jednou jsem šidila cvik na TRX - takové to přitahování zadku a nohou, kdy "stojíte" na rukách, to mi nešlo!:D) a taky to pak hodně cítím. ^^ Ale říkám si, že tam chodím jen jednou týdně, tak do toho prostě dám všechno... :) Sice mi dělá obrovský problém vstávat ráno před šestou a už v půl osmé se rozehřívat (nejsem moc ranní ptáče :D), navíc ráno nemám ani trochu chuť na snídani, ale když už jsem tam, ta únava ze mě nějakým zázrakem spadne a jsem ráda, že jsem se dokopala. (Aby taky ne, když budu mít zápočet jen za docházku :D). A máme úžasnou trenérku, hodně milou, ale zároveň tak zapálenou, že nás nenechá vydechnout - a přesně takovou já potřebuju. Protože kdyby to bylo lážo plážo ve stylu dělejte si co chcete, vím, že bych to flákala. Kdežto takhle, když mezi námi chodí, podporuje, radí, co a jak máme dělat, kolikrát někoho opraví, když dělá cvik špatně, to je dobré.

Takže závěr pro mě... posilovna není špatná :) Ale asi nebudu z těch, kteří tam tráví dny i noci včetně svátků a Vánoc :D Možná by mě trošku lákalo, začít někam chodit, ale stejně bych tam většinu času trávila na běžeckém páse (ten mě vždy bavil!) - a to si můžu radši jít zaběhat ven (je to zadarmo). Na stroje bych stejně sama nešla, ono je to asi jiné, když vám někdo přesně řekne, co máte dělat, než když jste tam najednou sami. Navíc já nijak netoužím po budování svalů, spíš se snažím shodit tůček :D

ui | Tumblruntitled | via Tumblr

Já se teď půjdu hezky vyspinkat, protože nechci zítra zaspat hodinu (jako dneska němčinu, brr...). :) Mějte se krásně! 




16.10.14

Srdcovky

Každý nějaké máme :) písničky, které nás pohladí, když je slyšíme, povzbudí nás nebo nám připomenou hezké chvíle. Někdy si u nich pobrečíme, jindy nám vykouzlí úsměv na tváři. Nejsou to jen písničky, které se nám líbí, protože ty přicházejí a odcházejí. Tyto však nikdy neodejdou a pokaždé, když je uslyšíme, sykneme na ostatní Pšt, ticho, poslouchej... tuhle miluju.

A tady jsou ty mé...

15.10.14

Do it with passion or not at all

Nebudu ale mluvit o vášni ke cvičení, zdravému životnímu stylu nebo jídlu (jak by se podle názvu blogu dalo očekávat). Tentokrát vám odhalím jinou část mé maličkosti. A to tu, která miluje kreslení. Už odmalička. Není to něco, čím bych vynikala a co by mi nějak šlo. Ale je to něco, co mě baví a naplňuje. Jsem schopná strávit celý večer kreslením jediného obrázku. Do pozadí si pustím nějakou hezkou hudbu, přepnu se do jakéhosi jiného módu :-D a už mě nic nevytrhne.

Můj nedostatek tkví v tom, že jsem se kresbě nikdy nevěnovala úplně naplno, nikdy jsem se nepřihlásila např. do kroužku, i když mě to moc lákalo. Jako malá jsem ale měla už tak dost koníčků (piáno, zpěv - sborový i sólový, herectví, flétnu, volejbal) a neustále jsem přelétávala z jednoho na druhý (vlastně jediný stálý a pořádný byl ten klavír). V hloubi duše jsem ale věděla, že kdybych najednou kreslit musela a stala by se z toho povinnost, nikdy by mě to nemohlo tolik bavit. Navíc jsem nikdy neměla ráda malování něčeho, co mi někdo nařídil. Třeba ve škole: "Tak a dneska budeme malovat budovu. Můžete si vybrat, namalujte třeba naší školu nebo kostel. A všichni budete používat vodovky. A vemte si na to papír ve formátu A4, jsou vzadu ve skříni. Tak, pusťte se do toho, máte na to čas do konce hodiny." Samé instrukce a rozkazy, jak to má vypadat, jak dlouho na tom mám dělat a co na to můžu použít. Prostě to nebylo to pravé.

Asi úplně nejraději kreslím lidi, jejich obličeje a výrazy. Především ženy. (Nebojte, nijak to nesouvisí s mou orientací, mám přítele a už přes 2 roky štastný vztah! :D) Nic jiného mi ani nejde (už jsem zkoušela zátiší a ... chudák hrnek nebo jablko!). A ani si moc nerozumím s barvami. Ale zato obyčejnou propiskou nepohrdnu. Asi proto, že většina mých kresbiček vznikne spontánně a já u sebe třeba zrovna mám jen propisku a linkovaný papír. Prostě mě popadne ta nálada a nedá se nic dělat. Jednou ve škole, když jsem ještě byla na střední, se hrozně táhla hodina češtiny, tak jsem si začala čmárat vedle sešitu na nějaký canc papíru obličej naší učitelky (nic hanlivého, dodnes na ní vzpomínám s úsměvem na rtech). Hodina sice za chvíli skončila, moje práce ale ne, ten den jsem si už moc poznámek nezapsala. :)

Tolik k okecávání... chtěla jsem vám jen odhalit další kousek sebe. Znovu říkám, nemyslím si, že bych uměla kreslit, možná, kdybych se tomu víc věnovala. Neovládám žádné techniky, v podstatě o kresbě nic nevím. Ale je to činnost, která mi přináší hezký pocit a uklidnění, jako jiným třeba běh, tanec, vaření nebo hra na nějaký nástroj. :)


11.10.14

Pumpkin Pie, veselý koláč do chmurného podzimního odpoledne.

Podzim jsem nikdy neměla ráda. Vždycky pro mě byl jen obdobím, které musím přečkat mezi milovaným létem a zimou (kterou bych nebýt Vánoc v lásce nejspíš taky neměla).
Nelíbí se mi mlha... nemám ráda vlhko a déšť. Chybí mi sluníčko. Teplota stéle klesá a klesá.. a já se musím víc a víc nabalovat. Ráno se mi nechce z postele, protože mě z ní netáhnou sluneční paprsky, prosvítající do pokoje skrz záclony, nýbrž jen tlumené světlo a chlad. Venku je čím dál víc bláta a louží.. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Ale nechci být jen negativní, sama dobře vím, že jsou tu i hezké stránky tohoto období, někteří na něj nedají dopustit a libují si v pohledu na měnící se přírodu (která je, musím uznat i já, kouzelná). Vzpomínám si, jak jsem jako malá chodívala s mamkou nebo babičkou sbírat kaštany a listí, které jsem si lisovala v knížkách. A nebo pouštět draky.

Přicházejícího podzimu jsem si poprvé všimla až dneska. Tento víkend trávím po 3 týdnech doma. V Praze jsem toto období tolik nevnímala, není tam tolik přírody, jako tady u nás (v malém městečku, které by kdejaký Pražák nazval venkovem a kdybych vám řekla název, ani byste netušili, kde ho hledat).

Je jen pár věcí, které mi na naší koleji chybí. Kromě vany, pejska a mojí nejlepší kamarádky je to taky trouba. Trouba = pečení. Proto když jsem přišla domů a uviděla v kuchyni 2 krásné malé dýně, dostala jsem úžasný nápad. Bude se péct!

Na internetu jsem předtím vídala spoustu receptů na nejrůznější dýňové buchty, koláčky, muffiny či chleby. A nikdy jsem nic z toho nezkusila, většinou, když se doma objevil dýně, mamka ji využila na dýňovou polévku a bylo. Mimochodem výbornou dýňovou polévku. Tentokrát jsem ale byla rychlejší já, hohoo. Rozhodla jsem se pro klasický Pumpkin pie. (Z klasického jsem udělala zdravější verzi, ale budeme tomu říkat klasický a basta.) V Americe a Kanadě si ho vychutnávají na Den díkůvzdání, který je za 3 dny, tak můžeme říkat, že slavíme taky.

Tak, pokud jsem vás nalákala, honem ukradněte mamince dýni hokkaido, než z ní udělá polévku, připravte si zbytek ingrediencí a jde se péct! :)






Budete potřebovat:

1 malá hokkaido
2 hrnky clz. mouky
4-5 PL medu
1 prdopeč
1 lžička soli
1/2 hrnku mléka
3 vejce
máslo (na vymazání formy)


6.10.14

The End

Jako když vás pustěj z vězení. Díkybohu ten pocit sice neznám, troufám si ale tvrdit, že dnes zažívám podobný. Konec vln - yeees! 4 týdny jsem si odpykala, pustila jsem se i do pátého, ale včera večer mi něco říkalo, že to už stačí. Prostě jsem věděla, že je konec. 

Bez proteinu to bylo těžší, než jsem myslela. Má anitisympatie k samotnému nechucenému tvarohu se prohloubila. Z vajec se mi dělá šoufl ještě ted. A kuřecí maso nebudu chtít cítit ještě hodně dlouho. Zvažovala jsem už i vegetariánství. (Nee, to si dělám srandu, já maso normálně miluju, ale za poslední měsíc ho bylo až až.) Díky bohu, ale opravdu veliké díky za tofu. Nejlépe to uzené. Na to jsem se vždycky těšila, to mě drželo při chuti i v nízkosacharidové dny. :) Dala jsem si ho dokonce i dnes k obědu (a to už nevlním) a myslím, že ho ani nepřestanu kupovat. 

Už mi chybělo ovoce. A burákové máslo. A pečivo. A tousty. :-) to všechno si teď můžu dát, ale zase né v přehnané míře. Nějaký čas se chci ještě držet potravin, které jsem jedla během vln. Sem tam něco přidám. Ale už nebudu hýbat se sacharidy a pojedu každý den to stejné - průměr. :) 

Ale na co se těším snad nejvíc je tohle! Flapjacky! Nejde ani říct, jak strašně je mám ráda. :D Z těchto čtyř variant jsem 3 ještě nikdy neměla, proto se těším ještě víc. Myslím, že nejchutnější pro mě bude jednoznačně s kešu a kokosem. Ale asi nejzvědavější jsem na vlašské ořechy&datle. :) Ta čokoláda mě taky moc láká.


A ještě něco jsem vám chtěla povědět, v sobotu jsem měla volný den. Perfektní završení vln. :D trošku jsem se inspirovala u 30ti denní výzvy, kde celý týden dodržují jídelníček a každou neděli mají volno. Já jsem si volno dala celkem 2x a stačilo. Ale bylo to skvělé, měla jsem tolik dobrot (a ani mi nebylo špatně! :D).

27.9.14

Breakfast: Easy apple-oats dessert

Ahoj, kočky :)
Musím se pochlubit, jakou jsem měla dnes ráno boží snídani! 
Teda ona vlastně nebyla zas až tak výjimečná a originální, ale jelikož jsem díky vlnám limitovná malým výběrem ingrediencí, toto považuji za vrchol své fantazie :D
První 2 týdny jsem v jídelníčku neměla skoro žádné ovoce a mooc mi chybělo. Zato rýže tam bylo požehnaně, že jsem kolikrát měla problém ji sníst. Tak jsem si s tím pohrála a teď už si dovoluji 100g ovoce skoro denně (když to není zrovna 0g, 50g nebo 90g den). A taky víc vloček. :) Zařadila jsem i bílý jogurt a hned ty snídaně vypadají trošku víc k světu :)
Ono je důležitý (alespoň pro mě) si to trošku obměňovat, kdybych jedla pořád to samé, zbláznila bych se z toho. Na začátku jsem si napsala jídelníček na týden dopředu a dodržovala jsem ho do puntíku. Teď si to sepíšu vždycky den předem - podle toho, na co mám chuť (berte to ale s rezervou, moc si zase vybírat nemůžu :D). Už se mi párkrát stalo, že se mi při pomyšlení na kuřecí maso udělalo šoufl. Tak jsem si to přepočítala (kaloricketabulky nejlepšíí), aby mi to sedělo a dala jsem si místo toho tuńáka :) 
Tohle obměňování mi snad pomůže mít vůli až do konce. :) Momentálně jsem téměř na konci 3. týdne. Pár dní zpátky jsem měla náladu s tím vším skoncovat. Dostavil se nedostatek energie (ale fakt brutální) a nechuť k tomu, co jsem měla na talíři. Už to není taková brnkačka jako na začátku, zvlášť ve dny, kdy jím opravdu málo. Je ale zajímavé, že hlad jsem vyloženě ještě neměla. Projevuje se to právě tou únavou.
Příjde mi to už hrozně dávno, co jsem s touhle bláznivinou začala :D celkově jsem pořád hrozně ráda, že jsem do toho šla. Co se týče pohledu do zrcadla - cítím se o dost lépe. A někdy se člověk hold musí kousnout aby (si) něco dokázal :) 
Nemůžu ale tvrdit, že se netěším zpátky na normální zdravou stravu. Až si dám kávu s mlékem k snídani. Až si udělám celozrnné lívanečky! Až si ovesnou kaši osladím agáve sirupem. Až si udělám toust! Až si dám kukuřici, musli nebo ovofit! A oříšky. A oříškový máslo!! Nee, nevrhnu se hned na naší kuchyň a nesnim jí i s dřezem a kohoutkem.. půjdu na to pomaličku (nechceme přece žádný jojo-efekt). Ale prostě už se nebudu tak omezovat a budu si moct dát dobroty, které mi teď tolik chybí :)

Nějak jsem se tu rozkecala a stejně mám pocit, že jsem na něco zapomněla...
No nevadí, snad příště :) teď už konečně fotky té mé opěvované snídaně. 

23.9.14

23.9.2014

Venku je hnusně. Zataženo a zima. Ráno jsem vstávala do školy (a i když to byly jen 2 hodiny a je to letos vůbec můj 2. den ve škole) a nějak mě to vyšťavilo. Tak jsem tu teď zachumlaná pod peřinou v posteli a říkám si, že vám napíšu, co je u mě nového.


  • KONEČNĚ bydlíme sami s přítelem. (Jooo, na koleji. Ale není špatná, naopak - máme tu něco jako mini byteček jenom pro sebe, popravdě jsem z toho dost nadšená <3)

14.9.14

Day no. 7 (so much food!)

Ahojte :)
Tak, mám oficiálně tyden vlnek za sebou (omlouvam se, píšu na tabletu, tak se mi nějaké ty čárky určitě nékdy někam zatoulají) :) Vlastně jsem vám chtěla jen říct, že jsem si dneska dlabala jako král! 

Snídaně: 80g víoček, 100g banán (část na kolečka, zbytek je zamíchany v kaši)

13.9.14

First week almost done - yeah!

6. den za mnou. A já jsem co? Nadšená! Pořád jak na začátku, né-li víc.
Víte vy co? Vlny nejsou vůbec tak děsný, jak se všude píše a říká.

Jedna z těch lepších snídaní (jedna z těch horších by byly vajíčka) :-D

8.9.14

Waves, day 1

Tak, první (a nejhorší) den za mnou. Uf.

No, nebyla to procházka růžovou zahrádkou, ale zvládla jsem to (a jsem na sebe patřičně hrdá! :D). Odteď už to bude jen lepší a lepší, myslím s jídelníčkem. Dneska to byla bída.

Hladová jsem ale nebyla (i když už se těším zítra na mini porcičku rýže) :) jsem jen o něco utahanější než obvykle, ale co bych chtěla, s 6ti gramy sacharidů.


5.9.14

My motivation

Moje motivací není žádná známá fitnesska či trenérka, vlastně nemám nikoho konkrétního, ke komu bych se chtěla nějak přiblížit. Mám svou představu o postavě, kterou bych chtěla nějakým zázrakem získat ke které se chci dopracovat.
Už jsem párkrát zmiňovala, že se mi nelíbí nabušené slečny (a prostě mi to příjde nepřirozené). Hezké tvary - to ano. Ale né buchty vylézající z bříška jak pahorky a bicáky větší než pána z reklamy na Milko. :)

БуНтАрКа

4.9.14

Music for a good day :-)

Hezký den :-)

Dneska jen na skok :-) chci se podělit o písničku, kterou jsem nedávno objevila na youtube. Hned jsem si jí zamilovala (chudák přítel, který jí moc nemusí, ale je denně nucen poslouchat jí v určitých intervalech třeba i 5x po sobě :D). Má úžasnej text a je prostě chytlavá. I klip je skvělej, není možný, aby vám prostě nevykouzlil úsměv na tváři :-)



Jo a ta vložka s tím týpkem od Viral Brothers mě vždycky rozesměje!

Máte taky nějaké songy, které vám zlepší den?

Mějte se krásně!

3.9.14

Wrestle your demons.

Přemož své démony.
Zvláštní název článku. Trochu ponurý ale zároveň motivující. Všichni se něčeho bojíme a máme své vlastní démony. A je jen na nás, jestli nás přemůžou a zničí nás, nebo seberem veškeré síly a porazíme je.
Je to vlastně tak trochu ukradený slogan z mého milovaného seriálu. Ani moc nesouvisí s článkem, který chci psát.
I když možná maličko jo. Taky se chystám s něčím bojovat a prohrát opravdu nehodlám :)

/spaceebound | via Tumblr


21.8.14

Jídelníčky

Tak dneska jsem se rozhodla napsat originální článek. 
Protože jsem se v tom svém baštění začala zase docela hlídat, mám z toho i dobrý pocit a nevadí mi se pochlubit. :) Z jídelníčků třeba za minulý týden by se mi asi zamotala hlava, ale tento už je to více méně všechno zdravé (jen občas si uklofnu třeba lžičku pudinku od přítele a tak, ale z toho se nestřílí).

Dneska jsem dokonce i konečně cvičila tleskejte!!! Ale přítelovo štěně, Candy (jak já ho, broučka, miluju) se rozhodlo, že mi to překazí. Když jsem dělala cviky na bříško, to šídlo vždycky přiběhlo a začalo mě tahat za vlasy! :-D A to pokaždé, když jsem hlavu přiblížila k zemi. No a zůstal na nich viset, dokud jsem ho nesetřásla a pořádně nepomazlila. Pak jsem ho položila vedle sebe, začala jsem znovu a zase hryz - a visel mi na vlasech. :-D

Jídlo vyfocené nemám, nějak mi nepřišlo moc zajímavé. Teda až na ty sépiové těstoviny, které mám na instagramu - myslela jsem si, jak to bude vpadat velkolepě a nakonec se z toho vyloupl takový černý kydanec. Ale ta chuť! Ta byla báječná, i přítel si to moc vychvaloval :) (pusu :-*)


16.8.14

Kouzlo německého Wetzlaru, velikost Frankfurtu a... sladkosti. Hodně sladkostí.

Plná zážitků i sladkůstek - jsem zpátky. Nadšená. A vrátila bych se tam hned.


Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi zrovna v Německu mělo líbit. Je to tak blízko a - co je tam zajímavého? A nelíbí se mi jejich řeč. Atd atd.. 

Možná jsem takový názor měla proto, že jediná část Německa, kde jsem byla, je malé městečko v horách kousek za hranicemi, kam jezdíme s rodiči. Neříkám, že je to tam špatné, ale je tam .. nic. I když odchůdky se sladkostmi jsou tam fajn. :-D

Ale teď už k mé návštěvě Wetzlaru...

12.8.14

12.08.2014 aneb Článek s velice kreativním názvem

Mé léto by se dalo shrnout několika obyčejnými slovy. Pohoda. Nicnedělání. Flákání. Chata.  Přibírání. Občas teda i houbaření. Procházky. A tak.

Paradise ♥..

Všimli jste si? Žádná slova typu moře, dovolená. Letos se zkrátka nic takového nekoná, proto jsem skákala 2 metry vysoko (srandaaa, kdo by pak zahrabával tu díru, co by po mně zbyla v zemi :D), když jsem se dověděla, že jedeme s přítelem na pár dní do Německa. Jen tak, na návštěvu k příbuzným. Ale alespoň nebudeme jak pecky sedět doma. 

Nedávno jsme teda byli na horách. I když, no, na horách.. u nás v Krušných, Alpy to nebyly :D Taky jen na pár dní. Ale za tu dobu jsme snad 3x běželi do Německa kousek za hranice, protože jsme tam objevili skvělej obchod se sladkostma a takovýma všemožnýma blbinama na večerná chroupání. No ráj. 

Tím jsem tedy vlastně chtěla říct, že zase na pár dní odjíždím, alee beru si foťák, tak tu potom zvěčním nějaké obrázky :-) Odjíždíme zítra a já ještě nemám ani sbaleno. Celá já, už vidím, jak tu budu ráno splašeně pobíhat a všechno hledat. 

Jinak jsem asi zase najela na dietu. Hrozně se těším, až zase uvidím výsledky, jak ty číslíčka půjdou dolů. Vždycky mi to šlo nějak samo od sebe. A potom jsem povolila. A pak zase hubla. A zase prasila. Tak teď jsem zase ve fázi, kdy se do toho opřu. Začnu zase cvičit. A někdy i ráno běhat. I když... netušila jsem, jak bude těžké, vyhrabat se z postýlky, ve které jsem spala přitulená k miláčkovi. Ono je to těžký samo o sobě - vstát. Ale když se k vám ten druhej lenivě přitulí, chytne vás a něco si rozespale zažvatlá, je to až nemožný. A jelikož spíme celé prázdniny pořád spolu (což je sice dokonalé a jsem za to ráda!), moc jsem toho zatím nenaběhala. Ale slíbil, že ráno jdeme spolu, tak jsem na nás teda pekelně zvědavá! :D

Of hearth and home | via Tumblrwaterfall | via Tumblr

Chtěla jsem se ale také pár slůvky zmínit o panu Williamsovi. Nevím sice, co by bylo správné říci... ale jeho smrt mě nějak zabolela. Už když jsem byla malá cácorka, měla jsem ho hrozně moc ráda. Třeba jeho filmy Jumanji nebo Fluber byly mé oblíbené a patřily mezi ty, co jsem měla nahrané na kazetě a mohla jsem si je pouštět pořád dokola. Hodně ve mně zanechal také film Jak přicházejí sny. U toho jsem si opravdu upřímně pobulela (snad od začátku do konce :-)).

Vždycky na mě pan Williams působil tak, že jsem ho prostě musela mít ráda. Měl asi něco v očích a úsměvu. Takovou vřelost... :-) A upřímnost. Vypadal jako moc hodný člověk.. a takových je škoda.

r.i.p Robin Williams; you've always been one of my favorites, and you always will. i'm sad that you've passed, and i miss you greatly.Rest In Peace, you will be missed.

Nebude to možná znít hezky, ale nikdy předtím bych neřekla, že mě smrt někoho, koho jsem neznala, nějak zasáhne. Teď mi je ale smutno... a tím víc, čím víc nad tím přemýšlím. Myslím si.. že sice odešel, ale pro ty, kteří ho měli rádi, bude nesmrtelný. :-) 

Seize the day

Mějte se hezky.
R.


30.7.14

Prázdniny, jídlo a co je u mě nového

Ahojte, holky :)

Jo, žiju. A omlouvam se za dlooouhou nepřítomnost na blogu. Vědomí, že zítra zase opouštím dosah naší wifiny, mě nutí vypotit ze sebe další omluvu. Nějak jsem v poslední době neměla o čem psát, nebyl ani čas. A články o mém cheat day every day by vás za chvíli omrzely a nebo jsem se prostě nechtěla chlubit. 

Co je u mě nového? Špek na břiše... ehhhm, včera jsem jako většina holek shlédla první trailer k filmu 50 odstínu šedi ("Miláčku, že na to pujdeme do kina, že joo prosíím!!"  - ano, to také proběhlo) a prostě jsem si musela zahrát na piráta a tu knížku si stáhnout. Ted nedělám nic jiného, než že se válím s tabletem (což je druhá věc ze seznamu "co je u mě nového") a čtu. Docela to žeru, abych pravdu řekla. A že je to opravdu složitá literatura. :-D 

Jo a taky se neskutečně moc těším na říjen a na to, až konečně spustí 10. sérii Supernatural (toho nejbožejšího seriálu. Těším se na to tolik, že si občas s přítelem musíme pouštět staré díly (že to taky děláte??). Nejlepší je ten, kde se Dean chová jako pes. Nebo ten, kde jsou na natáčení. A nebo díl, kde se objeví  Crowleyho syn. Crowley je král pekla, kdyby vás to zajímalo. No jo, na to mě užije. Kdybych šla radši běhat.

hvězdná parta z mého božího seriálku :D <3 fotka z letošního Comic-conu v San Diegu


Nějak jsem dospěla k názoru, že letní prázdniny jsou pro hubnutí to nejnevhodnější období. Dokonce ani Vánoce nebyly tak kritické. Překvapivě nejjednodušší to bylo na táboře (kde jsem byla na nějaké hřešení skrze jídlo až moc unavená z neustálého hlídání dětí a nedostatku spánku). Potvrdila se mi tam jedna (všem známá) domněnka - jíme z nudy. Protože pokud jsme nějak zaměstnaní (a v mém případě máme na mysli opravdu hodně :-D), chutě na jídlo nepřicházejí tak často. Kdyžto když se celé dny lenošivě poflakujeme mezi gaučem a bazénem, je to horší. A letní grilovačky na zahradě lákají! A setkání s přáteli se neobejdou bez jídla a pítí. A na každé akci či rodinné oslavě si prostě něco dobrého dáte. A čím je venku krásnější počasí, tím těchto příležitostí jen přibyvá! Já se snad už začnu těšit na protivny a lezavy podzim.. (Dokonce se mi v blbém počasí lépe i běhá...)

Ale konec vymluv, chce to zvednout zadek a jit neco udělat, tak! :-D (včera jsem dokonce udělala pár dřepu a asi pět postiženych kliku) :-D Ale všeho s mírou, holky, chceme sice byt hrozně krásné, ale ty blby grilovačky k tomu letu prostě patří. A zmrzliny taky. No řekněte, není nic lepšího, než si během takového horkého odpoledne zajít na jednu VELKOU točenou :) vanilkovou třeba! :)

s tím nejužasnějším klukem, kterého znám. <3 ale jsem lakomá a necham si ho už napořád  jenom pro sebe (chudák) 

Ja jsem si teda slíbila, že do začátku školy budu mít zas postavu jako na tom táboře! Ale zatím mě čas netlačí, tak si užívám těch letních dobrot kde se dá. A na koleji budu držet dietu, řekla bych, málem i nedobrovolně, jak budeme šetřit penízky :-D

Už budu končit. Mám u sebe toho mého muže, i když ten si ted našel novou přítelkyni (v podobě nějaké hry na počítači) a já zas pořád jenom čtu, takže jsme ted páreček k pohledání. :-D

Zase jsem dala dohromady článek o všem a zároven o ničem, jak já to dělám. To jsem tak chaotická? Byl to ale vykon hodny uznani, protože jsem ho cely tukala na tabletu (proto mám velikou část háčku a čárek ještě někde na dovolené). Sice jsem si mohla vzít klávesnici, ale to bych nebyla já, protože proč psát článek 20 minut, když ho mužu psát pul dne.

Mějte se hezky (do doby, než se zase ozvu a budu si stěžovat, jak je to hubnutí v létě těžké) a užívejte si prázdniny. Já mám ted rande s Christianem Grayem.  A stejně mám toho nejlepšího chlapa doma! :-P

Pa pa, Vaše Raduš <3

17.7.14

Doma (a stále živá a zdravá)! :D

Tak jsme to přežili! uf!
Jsem zpátky a nečekaně plná zážitků a dojmů. Jak skvělých, tak horších, musím ale říct, že to za to stálo. :) (Pro ty, kdo neví, byla jsem 2 týdny na dětském táboře jako vedoucí.)

14 dní uteklo jako voda a moje počáteční nechuť postupně mizela, až se vytratila úplně. Dostala jsem oddíl 8mi holek, které byly (skoro) všechny úplně zlaté a za těch pár dní mi docela přirostly k srdíčku.. ^^ 

 celý náš pidi oddíl na Mácháči :)

Než jsem odjela, nešli si nevšimnout, jak jsem se (skoro až hystericky) bála, že přiberu. Zase se ukázalo, že to bylo úplně zbytečné. Zdravého jídla jsem tam měla k dispozici tolik, že jsem ho ani nestihla všechno zbaštit a přivezla jsem si ho i domů. 1. týden jsem tam žila na šmakounech, celozrnných chlebech, ovofitech, semínkách, ovoci, zelenině, proteinových tyčinkách, burákovém másle atd atd.. Přítel mě perfektně zásoboval. ♥ Když bylo k hlavnímu jídlu cokoli s masem, dala jsem si jen maso (i když trojitou porci). Známá od kuchařek mi sem tam podstrčila nějakou tu zeleninku - vlastně kdykoli jsem si řekla. No stačil týden a i bez váhy a zrcadla jsem si všimla, že jsem tam dokonce i zhubla ^^ Měla jsem radost, protože jsem si v plavkách připadala hned o něco líp! 

Ke konci 2. týdne jsem si pak už víc dovolovala (jak by řekl přítel - cheat day every day :D). Jeden den dokonce opravdovej cheat day byl. Jela jsem do Prahy na zápis na vš, což je ideální příležitost, dát si trošku do nosu. Navíc ten večer se konala i táborová rozlučka (mezi námi dospěláky samozřejmě :D), takže jsme slavili až do rána. No a jídla tam bylo, že byste odolávat ani nechtěli! Ale s návratem domů jsem se znovu začala snažit dodržovat ten svůj dietní režim.

Mějte se tu krásně, já zase pádím pryč, jdu s kamarádkou na kafe (^^), tak ze sebe zkusím udělat člověka a mažu :) určitě se co nejdřív ozvu, abych dohnala tu pauzu! Papaa!


26.6.14

Brzy jsem zpátky!

Ahoj :-)

Tak dnes mi asi už nezbývá nic jiného, než se rozloučit. Zítra totiž odjíždím (na 2 týdny), jak už jsem nedávno psala, pryč. Takže toto je před krátkou pauzou můj poslední článek, protože pochybuji, že do večera stihnu ještě něco smysluplného sesmolit. Musím si pořádně dobalit a zjistit, co jsem zapomněla (určitě něco jo!).



Ještě jen rychlá ukázka toho, jak vzorně dnes papám :D

K snídani jsem si zase udělala svůj oblíbený tvarohový dorťánek s arašídovým máslem na vrchu :) pohádka... 

S obědem jsem trošku experimentovala. Chutnalo to jako rajská :) a přitom to jsou jen v trošce vody povařená rozkrájená rajčata s kořením, cottage a špaldové nudle :) 
Jestli to někomu připadá jako blivajz, tak prosím nechtějte vědět, jak to vypadalo po zamíchání :D

Před chvílí jsem si ještě dala poobědový desert, protože jsem huba nenažraná :D jablíčko s lžičkou arašídového másla a clz. rohlík. :) a véča bude zase něco lehčího bez sachrů :) kéž bych mohla takhle zdravě baštit i na táboře..

A taky jsem byla ráno před snídaní běhat. 45 minut šnečího tempa. :D :))

Tak se tu mějte všichni moc krásně, užijte si začátek prázdnin a snad už víc toho letního počasí! A já se za 2 týdny (tedy pokud z toho nezešílím a neodjedu dřív) vrátím. :)
Papa, vaše R. :))


25.6.14

Tvarohový dorťánek

Ahojte :))

Lepší název pro tenhle skvělej vynález mě nenapadl. Je to takový dortík nebo bochánek.. no prostě dorťánek :D Mikrovlnkových dortíků už jsem vyzkoušela desítky, zdravé i nezdravé, s vločkami, s moukou, s cukrem, s čokoládou, s medem, s kokosem, ...

Tento je ale zdravý a je v něm dokonce spousta bílkovin. :) Dávám si ho někdy k snídani, ale klidně i k odpolední sváče :) (Naprosto jednoduchý) receptík v celém článku :)